NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stýská se vám po časech, kdy mráz přicházel z Göteborgu? Pláčete při vzpomínce na doby, kdy strašný lesů pán Jon Nödtveidt kvílel v pevnosti Somberlain a hřímal na světelné bání? Vytáhněte kapesníky, seškrábněte rez z černých brnění a vzhůru na SLÆGT! Mladí Dánové za sebou mají debut "Ildsvanger", který se nesl v duchu abstraktního black metalového minimalismu. Těžko říci, co je potkalo za životní otřes, že své MLP "Beautiful and Damned" se rozhodli vykreslit v podstatně ornamentálnějším a klasičtějším duchu, každopádně fandové staré dobré severské školy 90. let, která unikátně fúzovala prvky BM, DM a heavy metalu, si už při prvním dunivém nájezdu kotlů, dvojkopáků a chrastivého riffu v "Move In Chaos" začnou blaženě pobrukovat. SLÆGT nepředstírají novátorství a na "Beautiful and Damned" umně kombinují to, co na nordické metalové škole vždy mrazilo nejvíc - pestrou melodiku, ponurost a tah na branku.
Dojde na táhlá hevíková sóla ("Alshinecheri"), náladotvornou španělkovou akustickou mezihru ("Church Of The Night") a v eponymní skladbě i na doomově rozplakaný riff, který ale přejde do toho, co Dánové dělají nejlépe - do přímočarého a chytlavého metalového dusání, které ve staromilcích probudí krásné vzpomínky. S připočtením stylově chrastivého a řízného soundu i střídmého retro vizuálu nezbývá než konstatovat, že SLÆGT udeřili (rezavý) hřebík na hlavičku. Nic než stará dobrá hudební nekromancie bez zvláštní přidané hodnoty. V tomhle případě neva.
7 / 10
Vydáno: 2015
Vydavatel: Bonehead Production
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.